Historie

Ves Radenice byla snad založena kolonizací Přibyslava z Křižanova v první polovině 13. století. V minulosti byla rozdělena na dva díly.

Menší díl

Původně 4 selské grunty (121 měřic polí) připadl záhy žďárskému klášteru. První písemná zmínka o této menší části Radenic je z roku 1483 ze 3. žďárského urbáře, v němž se uvádí v této části Radenic 28 obyvatel a 2 celolány (Ondrův a Václavův), 1 třičtvrtělán (Jana Snahy) a jeden půllán (Štědroňův).

Předchozí urbáře z roku 1407 a 1462 se o tom menším dílu vsi Radenice nezmiňují, protože jej klášter zřejmě celý pronajímal. V roce 1649 prodal klášter tento díl Radenic rytíři Františku Štaudovi z Hammersdorfu, majiteli dobrovodského panství, které zaniklo v roce 1678 prodejem a bylo připojeno k Panství křižanovskému. V tomto roce tedy došlo ke sjednocení obou dílů obce do jednoho vrchnostenského majetku.

Větší díl

Původně 5 selských gruntů (178 měřic polí) patřil od počátku ke Kižanovskému panství. První písemná zmínka o tomto větším dílu vsi Radenice je zaznamenána v roce 1481 v průhonných knihách, kdy Johanitský řád žaluje tehdejší majitele Křižanovského panství Viléma z Pernštejna, že nepravdivě drží vsi Radenice a Loučky. To se vyřešilo tím, že Pernštejnové vyměnili v roce 1483 obě tyto vsi s Johanity za patronátní právo ke Křižanovksému kostelu.

Patronátní právo ke kostelu přešlo na Pernštejny, obě vsi se dostaly do majetku Johanitů, ale zanedlouho poté, zřejmě v náboženstvích zmatcích 16. století, přešlo vlastnictví tohoto dílu Radenic zpět na pány z Pernštejna, kterým patřilo Křižanovské panství, se kterým sdílel jeho osudy až do zániku.

O vsi Radenice

Celá ves Radenice následovala od roku 1678 jako ves Křižanovského panství jeho historické osudy. Byla součástí tohoto panství za dob pánů z Oppersdorfu, Kouniců, Švalbenfeldů, znovu patřila žďárskému klášteru a po jeho zrušení v roce 1784 Endstamanům z Ronova a nakonec až do roku 1945 Teuberům.

Ves Radenice mívala původně celkem 9 selských gruntů, z nichž dva zpustly ve třicetileté válce. V roce 1749 už měla 13 domů (9 selských a 4 domkařské), v roce 1890 měla 41 domů a 192 obyvatel, v roce 1900 39 domů a 187 obyvatel. V letech 1798 – 1846 byly Radenice přiškoleny do Skleného, od roku 1813 učil děti krejčí František Kříž v č. 8 a v roce 1901 postavila obec kapličku.

Po zániku zbytku feudalismu v roce 1848 se Radenice staly osadou obce Křižanov, od roku 1867 – 1878 byla osadou obce Bory. Po osamostatnění v roce 1888 se v roce 1976 staly opět osadou obce, tentokrát obce Sklené nad Oslavou a samotnou obcí jsou od roku 1990.

Děkujeme Ing. Karlu Hromkovi za upřesnění a formulaci textu o historii obce Radenice.